Velikonoce jsou jedním z největších svátků v křesťanském náboženství. Připomeňme si alespoň v pár slovech jejich tradici a historii.
Velikonoce jsou jedním z největších svátků v křesťanském roce oslavující z mrtvých vstání Ježíše Krista umučeného na kříži. Staly se pohyblivým svátkem. Slaví se první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku měsíce.
Velikonoční neděli předchází Květná neděle, kdy vstoupil Ježíš Kristus do Jeruzaléma oslavován davem lidí. Na Zelený čtvrtek naposledy večeřel se svými učedníky. Při večeři ho zradil Jidáš. Ze čtvrtka na pátek byl mučen a na Velký pátek na vrchu Golqotě ukřižován. Na Bílou sobotu Ježíš Kristus odpočívá v hrobě. Na Velikonoční neděli vstal z mrtvých.
V lidové tradici se zachovaly různé 
zvyky související s oslavami probouzející přírody jara. Na Červené pondělí pomlázka jako symbol předávání síly, zdraví, svěžesti mladého proutku, malování vajec jako příslib krásy života, pečení beránka a tak dále.
JEDNOTLIVÉ SVÁTEČNÍ DNY VELIKONOC:
(starší: Modré pondělí a Šedivé úterý)
Škaredá středa – vymetávání komínů
Zelený čtvrtek – jezení nějakého zeleného jídla (špenát, kopřivy…)
Velký pátek – nesmí se hýbat se zemí a drží se půst
Bílá sobota – velký úklid, chlapci pletou pomlázky a děvčata malují vajíčka
Velikonoční neděle – také Boží hod velikonoční, největší svátek celého liturgického roku, jedení posvěcených pokrmů
Velikonoční (Červené) pondělí – šlehání děvčat pomlázkou a obdarovávání chlapců vejci (za vyšlehání)
L.