Pokud jste ještě neviděli film Divoké historky, přečtěte si následující recenzi a pak se na něj s chutí podívejte!
122 minut krví nasáklého humoru vzniklých pod taktovkou scénáristy a režiséra Damiána Szifróna. Přesto, že se jedná o jeho teprve třetí celovečerní film, v Argentině se stal komerčně nejúspěšnějším snímkem všech dob. Tento film je také žhavým kandidátem na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film.
Šest příběhů má jeden společný jmenovatel – nadsázka. V každé z těchto povídek dojde k něčemu, co může 
vypadat na první pohled jako naprosto nereálné, neskutečné a nepravděpodobné. Ať už je to brutální vražda, výbuch auta na odstavném parkovišti nebo třešnička na dortu, absolutní svatební průser. Když se díváte na první divokou historku, ve které padá letadlo plné lidí k zemi, protože ho řídí jejich společný známý, opravdu se strašně smějete, přesto, že je to nepravděpodobné a navzdory tomu, že umírají lidé, vy se smějete. Od začátku filmu, do posledních titulků. Vše vypadá jako za hranicí skutečného života a reálného lidského uvažování, ale když se nad každou jednotlivostí zamyslíte, dojdete k závěru, že se nedíváte na tarantinovsky směšné hektolitry krve, ani na strašlivě přikrášlené gangsterky, ne, díváte se na reálné příběhy naprosto reálných lidí, kterým prostě jen rupnou nervy a situace je vláčí dál a vy se dál smějete, protože tohle všechno je možné. Kromě tohoto prozření, není třeba ve filmu hledat nějakou hloubku, rozhodně nečekejte, že se jako v případě jiného latinskoamerického režiséra, Alejandro González Iñárritu (Babel, 2006) historky spojí a dotvoří celkovou kompozici. V případě Divokých historek to není třeba, úplně stačí, že každá skončí po svém, alespoň máte mezi jednotlivými předěly prostor dát odpočinout vašim bránicím. Až na jednu nebo dvě slabší povídky, film neztrácí spád a příjemně se vine k absolutnímu vygradování na svatební hostině. Rozhodně tento film není cynický, nejlépe jej charakterizuje asi Česko – Slovenská filmová databáze : Povídkový / Komedie / Thriller / Drama. Každý si zde přijde na své, pokud přijmete skutečnost, že i vy občas chcete po někom něco hodit a představíte si, že hodíte. Tak se dívejte, co se stane..
vypadat na první pohled jako naprosto nereálné, neskutečné a nepravděpodobné. Ať už je to brutální vražda, výbuch auta na odstavném parkovišti nebo třešnička na dortu, absolutní svatební průser. Když se díváte na první divokou historku, ve které padá letadlo plné lidí k zemi, protože ho řídí jejich společný známý, opravdu se strašně smějete, přesto, že je to nepravděpodobné a navzdory tomu, že umírají lidé, vy se smějete. Od začátku filmu, do posledních titulků. Vše vypadá jako za hranicí skutečného života a reálného lidského uvažování, ale když se nad každou jednotlivostí zamyslíte, dojdete k závěru, že se nedíváte na tarantinovsky směšné hektolitry krve, ani na strašlivě přikrášlené gangsterky, ne, díváte se na reálné příběhy naprosto reálných lidí, kterým prostě jen rupnou nervy a situace je vláčí dál a vy se dál smějete, protože tohle všechno je možné. Kromě tohoto prozření, není třeba ve filmu hledat nějakou hloubku, rozhodně nečekejte, že se jako v případě jiného latinskoamerického režiséra, Alejandro González Iñárritu (Babel, 2006) historky spojí a dotvoří celkovou kompozici. V případě Divokých historek to není třeba, úplně stačí, že každá skončí po svém, alespoň máte mezi jednotlivými předěly prostor dát odpočinout vašim bránicím. Až na jednu nebo dvě slabší povídky, film neztrácí spád a příjemně se vine k absolutnímu vygradování na svatební hostině. Rozhodně tento film není cynický, nejlépe jej charakterizuje asi Česko – Slovenská filmová databáze : Povídkový / Komedie / Thriller / Drama. Každý si zde přijde na své, pokud přijmete skutečnost, že i vy občas chcete po někom něco hodit a představíte si, že hodíte. Tak se dívejte, co se stane...