Nika vyrazila na výlet a jak to tak bývá, vždycky se něco přihodí. Tentokrát jim do cesty vstoupil kapřík Pepík.
V sobotu ráno jsme se potkali u Semilassa a jakmile jsme byli všichni, vyrazili jsme na výlet. Neušli jsme ještě ani kilometr, když jsme dorazili k rybníku. Nebyl to ale ledajaký rybník – obývali ho dva vodníci, Česílko a Volšoveček. Zastihli jsme je právě uprostřed hádky o rybník a kapříka Pepíka. Oba tvrdili, že byli v 
rybníce dřív a kapříka Pepíka si sami vychovali. Ptali jsme se, kdo je kapřík Pepík a oni se rozhodli, že nám ho ukážou. Ale co se nestalo – vodníci zjistili, že kapřík Pepík zmizel. Nebyl v rybníce, kolem rybníka, v řece a ani u jednoho z vodníků. Oba zelení mužíci se málem dali do pláče a rázem se usmířili. Potom nás poprosili o pomoc. A protože jsme stejně nevěděli, co dělat, vydali jsme se hledat kapříka Pepíka. U rybníka byla spousta stop, a tak jsme hledali zvířátka, kterým ty stopy patří. Prvně jsme potkali kosa, potom veverku, divoká prasata, srnu a psa. Od nich jsme se postupně dozvěděli, že kapřík Pepík byl unesen nějakými muži v černém. Naše světlušky se vydali po stopě a brzy jsme začali pachatele dohánět. Dostihli jsme je u přehrady. Únosci se pokusili na nás vyzrát, oblékli si potápěčské skafandry a potopili se na dno přehrady. My jsme se však nedali a odtrhali jim hadičky od kyslíkových bomb. Potom jsme předali kapříka Pepíka šťastným vodníkům, vyfasovali odměnu v podobě gumových žížal a jeli domů.
Žabka
Fotky z výletu na následujícím odkaze:
https://plus.google.com/photos/102195692776107767250/albums/5986128811944953665?banner=pwa